Vařila myšička kašičku... tedy - Kerridaenn krém

Ale na zeleném rendlíčku ano.

S doma dělanými krémy se teď v české blogosféře roztrhl pytel. Celé to odstartovala Michaela z blogu Kiss a bee, která tak asi půl roku píše o doma vyráběné kosmetice. A po té, co napsala o krému na obličej, se články inspirované tím jejím začaly rojit (jako včely). Z toho vyplývá, že tenhle článek je jen dalším z mnoha. Na mou obranu jsem dělání vlastního krému plánovala už dlouho a Míšin blog jsem objevila až před čtrnácti dny (ale pročetla jsem ho celý, to zas jo). Pokud vás tematika domácí kosmetiky zajímá, určitě k ní na blog mrkněte.

Na začátek je dobré odpovědět na klíčovou otázku - proč bych se proboha jako měla patlat s vlastním krémem, když stačí dojít do nejbližší drogerie a z přeplněného regálu si jeden vybrat? Vnucují se odpovědi typu - krém bude bez chemických fujtajblíků, bude naopak plný všemožných príma věcí, za které vám váš obličej poděkuje, ve výsledku je to levnější než z drogerie, ukážeme zlým korporacím, zač je toho loket... Ano, ano, to vše je pravda (až na to poslední, protože proč bychom si tady měli lámat hlavu se zlými korporacemi, to nechme koňovi, ten ji má větší). Ale ten nejdůležitější důvod, proč se patlat (s) vlastním krémem je - protože je to zábava! Je to legrace dívat se, jak krém vzniká, je radost se mazat krémem, který ještě před chvílí byl hromada věcí v jednotlivých lahvičkách. A proč se mazat obyčejným krémem, když můžu používat Ten Můj. Takže vás teď zvu k jednomu všednodennímu podvečeru, kdy jsme s kamarádkou ukuchtily náš první krém na obličej. Hodně jsme povídaly, dost jsme se smály a naše dávno ukryté alchymistické dušičky se nadšeně vydraly na povrch. Zkuste to s námi!

Tohle je výsledný krém - mínus týdenní dávka přesunutá do menšího kalíšku, který bydlí v koupelně a ne v ledničce.

Budete potřebovat:
zelený rendlík
nějaký hrnec, který je větší než zelený rendlík (a hlavně hlubší, tak akorát, aby dohromady tvořily skvělou dvojku na vodní lázeň)
jednu či více polévkových lžic (záleží na šikovnosti a schopnosti neopatlat si celou lžíci při prvním použití)
jednu či více čajových lžiček (platí totéž co u těch polévkových)
špejli (asi není třeba, ale čím víc nádobí, tím lepší alchymie)
štamprdli (stačí jedna - nejspíš, aspoň nám stačila)
ruční šlehač
nádobu na šlehání (absolutně není třeba, ale čím víc nádobí...)
skleničku na krém (možno použít i neskleničku, například plastovou krémovku z lékárny)
rychlovarnou konvici (pokud dobře zvládáte organizaci kuchyně, není třeba)
myčku na nádobí (nemusí to být nutně stroj... ;) )

A ze surovin je potřeba:
vodka (dá se ideálně kombinovat s tím výše zmíněným panákem, ale v tom případě doporučuji zvýšit jejich počet z jednoho kusu)
včelí vosk
bambucké máslo
oleje (my použily avokádový, konopný a rakytníkový)
voda
gel z aloe vera
glycerin
vitamín E
vitamín C
extrakt z  grepových jader
případně esenciální olej (v našem případě levandule)

Veškeré ingredience, které jsme při výrobě použily. Vypadá to jako velká spousta, ale není.

Proces výroby jsem pro samé povídání a zvědavé pečlivé kontrolování průběžných výsledků nenafotila, ale nezoufejte, u Míši to máte podrobně. Čistého času nám výroba toho krému zabrala asi půl hodiny, ale šaškování kolem výběru nádobí, organizace kuchyně tak, aby se dopeklo domácí müsli a uvařila večeře současně s krémem, a průběžné zakecávání nám to natáhlo asi na dvě hodiny. Každopádně věřím tomu, že příště už nám to půjde rychleji (pokud se nezakecáme, ehm).

Začaly jsme tím, že jsme všechny kovové nástroje 10 minut vyvařily, věci, které jsme si netroufly vařit, jsme vypláchly vroucí vodou a vodkou. Skleničky na krém jsme vyvařily i vypláchly vodkou. Může se to zdát nadbytečné, ale když se dělá krém s vodou (tedy ne pouze olejový), je mnohem větší riziko, že se v něm bude dařit bakteriím, takže je lepší jich už ze začátku dostat do krému co nejméně. Ale nejsme v laboratoři, takže si nedělám iluze o tom, že by tam žádné nebyly. Proto jsou mezi surovinami hned čtyři položky, které mají mít antibakteriální účinky - vitamín C, extrakt z grepových jader, esenciální olej (nejlépe působí tea tree nebo rozmarýna) a částečně i ten glycerin.

A postup? Velmi jednoduchý:
Ve vodní lázni složené ze zeleného rendlíku a většího hrnce jsme postupně rozpustily 7,5 gramu strouhaného včelího vosku (měly jsme z lékárny 15g a daly půlku, proto vím, kolik těch gramů bylo), dvě lžíce bambuckého másla, lžíci avokádového oleje, třičtvrtě lžíce rakytníkového oleje a půl lžíce konopného oleje. Mezitím jsme v převařené, stále ještě horké vodě rozpustily na špičku rukojeti lžičky (to je ale blbá jednotka, co? Mrkněte se na fotku, bude to jasnější) vitamínu C, extraktu z grepových jader (pokud máte tekutý, tak prostě pár kapek), vitamínu E a asi tři větší kapky glycerinu dávkované pomocí špejle. Vodovou část jsme přilily k olejové části a důkladně promíchaly. Výslednou směs jsme přelily do šlehací nádoby, ale vy ji úplně klidně můžete nechat v zeleném rendlíku. Po té, co máselno-vosko-olejovo-vodová směs vychladla tak, že už se při zaklechtání s nádobou nic nepohlone, ale pořád ještě byla dostatečně měkká (asi tak 10 minut), přišel čas na přidání dvou vrchovatých lžic aloe vera a 15 kapek esenciálního oleje. A důkladně zašlehat. A to je vše, teď už jen přendat do připravené skleničky/krabičky a krém je připravený k používání. Z uvedeného množství jsme dostaly necelých 100 ml krému, tedy dvě běžná drogerková balení.

Na špičku rukojeti lžičky...

Pár důležitých poznámek pod čarou:

• esenciální oleje přidávejte opravdu až po vychladnutí, aby si zachovaly co nejvíc účinných látek. Pokud nebudete krém šlehat, přidávejte EO těsně po sundání ze zdroje tepla.
• aby se olej dobře spojil s vodou, je potřeba, aby ta voda měla přibližně stejnou teplotu. Jinak se to spojí taky, ale bude vás to stát mnohem víc míchání a nervů.
• glycerin přidávejte jen do krémů, ve kterých je nějaká voda, a vždy jen pár kapek (jeho množství by nemělo přesáhnout 2-5%). Když je ho víc, začne vysušovat.
• kromě položek, které se přidávají v řádu desetin gramu a mililitru, se vůbec nemusíte řídt žádnými přesnými množství olejů, másel, vosků, vody, aloe. Hrajte si, zkoušejte, jediný limit je to, aby vám výsledná konzistence seděla - my už třeba s kamarádkou víme, že přístě zkusíme více olejů a vody a méně vosku, aby byl ten krém o něco lehčí. Suroviny klidně dávkujte "bajvoko".
• bambucké máslo by se nemělo zahřívat dlouho, spíš by se mělo jen roztavit a hned stáhnout ze zdroje tepla. Jinak riskujete, že vytvoří drobné hrudky. Vážně. Máme je tam. Ničemu sice nevadí, při mazání se v pohodě a bez problémů rozpustí, ale proč se jim nevyhnout. Takže nejdřív rozpusťte vosk s oleji a až na poslední chvíli přidejte rozpustit bambucké máslo a hned po jeho rozpuštění vlijte vodu. Míchejte už mimo plotýnku. S tímto souvisí i bod následující:
• nenechte vodu ve vodní lázni vařit, vosk i máslo se v pohodě rozpouštějí při nižších teplotách. Bohatě stačí, když má voda něco přes 80°C (číslo vyčteno z knížky). Poznáte tak, že vosk i máslo tají, ale voda ještě nevaří. Jasné, ne?
• pokud vám vnitřní nádoba leží dnem na té vnější, je zbytečné přidávat tu vodu kolem, protože to už nebude vodní lázeň. Při vodní lázni chceme dosáhnout toho, že je vnitřní nádoba ohřívána opravdu jen tou vodou.
• rakytníkový olej je hyper-super-ultra skvělý a báječný a výživný... ale je oranžový. A výsledný krém barví. Ne moc, relativně rychle se to vstřebá a pokud používáte make-up, je to úplně jedno. Ale bledule, co chodí bez make-upu, by to měly zvážit.

Tak a to je vše. Jako vždy jsem se strašně rozkecala, ale snad to má hlavu a patu. A jako rozloučení se mi sem neodbytně cpe anglické - Have fun!